· I když natáčíme krátký nebo celovečerní film, vždy bychom měli vycházet z kompletního scénáře, což nám ušetří spoustu času a problémů, které práci během natáčení doprovází.
Co je to scénář?
(Scénáře: filmový, televizní, divadelní atd.)
· Návod k výrobě filmu. (neříká „jak točit“ ale „ co točit“)
· Literární předloha k filmu.
Filmový scénář:
Literární
· Vzniká nejdřív (obsahuje příběh filmu a dialogy postav).
· Zajistí jednoznačnou představu o ději filmu pro herce, režiséra atd.
· Na každé straně literárního scénáře jsou dva sloupce určené pro dialogy či monology a jaká hudba či zvuky doprovázejí děj (levá strana).
· Co každá postava říká (pravá strana).
· Při změně ve scéně je nadpis nebo poznámka psána přes celou šíři scénáře.
Technický
· Vzniká na základě literárního scénáře.
· Informace kam umístit kameru a jak má být daná scéna, situace či věc snímána (např. D- detail, PD - polodetail, DPD -dvojitý polodetail atd.)
· Využívají se hlavně zkratky označující záběry a postavení kamery.
· Při akci má technický scénář na starosti SKRIPTKA (je profese ve filmové a televizní tvorbě a je součástí štábu režiséra), která škrtá hotové věci a postupně dopisuje informace (osvětlení, oblečení herců atd.)
· Konkrétní návod pro natáčení.
Televizní scénář
· Při přímém televizním přenosu se používá takzvaný bodový scénář. Vše musí být předem pečlivě připraveno. Bodový scénář musí obsahovat: čísla kamer, čísla mikrofonů, druhy záběrů, příchod účinkujících a poslední slova moderátora.
Divadelní
· Většina scénářů vypadá tak, že na každé stránce jsou dva sloupce. V tom levém je popis toho, co při dialogu (či monologu) postava dělá, jaká hraje hudba atd. V pravém sloupci je napsáno, co postava říká. Navíc při úvodu nové scény či změně v celkové scéně je nadpis nebo poznámka přes celou šíři scénáře.